Musím být mistr time managementu, abych si našla 10 minut denně na španělštinu?

Donedávna jsem vlastně vůbec netušila, co znamená slovo „kapacita“. Respektive jsem měla za to, že souvisí hlavně s něčím technickým.

Pak jsem se ale dostala do období, kdy jsem nejen já, ale i spousta lidí kolem mě začala říkat: „Já už na to nemám kapacitu.“

A postupně mi došlo, že je to vlastně docela dobrý výraz i pro člověka.

Kapacita totiž není jen čas. Můžu mít teoreticky deset minut volno, a přesto už nemít sílu otevřít učebnici španělštiny. Jde i o to, kolik mám zrovna energie, pozornosti a prostoru v hlavě na další úkol.

Když jsem se o to začala víc zajímat, začala jsem si svoji kapacitu představovat trochu jako baterku. Ráno bývá většinou nabitější a během dne z ní postupně ukusují všechny možné věci – rozhodování, práce, děti, hluk, emoce, povinnosti, přepínání od jednoho úkolu k druhému.

Bystřejším a vyspalejším jedincům to asi není třeba vysvětlovat, ale mně bylo nutné vysvětlit dokonce i to, že pokud se nechci po uspávání dětí dorazit úplně, není ideální otevírat si večer ještě nějaká těžká nebo negativní témata. 😎

Nejdéle mi ale trvalo pochopit jinou věc:

To, co je pro mě důležité a zároveň náročné, nemůžu nechávat až na dobu, kdy už mi žádná kapacita nezbývá.

Dlouho jsem si totiž říkala: „Proč bych měla hned ráno dělat něco, co mi vezme energii? Vždyť pak už nic neudělám!“ 😃

No jasně.

Jenže pokud tu náročnější věc chci vůbec udělat, musím jí dát místo ve chvíli, kdy na ni ještě mám.

A přesně tak se mi konečně podařilo dostat do dne deset minut španělštiny.

Nejde tedy ani tak o to, že bych se najednou stala mistrem time managementu. Pořád mám tři malé děti a můj den rozhodně nevypadá jako dokonale rozvržený diář někoho, kdo v 5:30 medituje a v 6:00 už odpovídá na e-maily. 😀

Jen jsem španělštině dala jasné místo v části dne, kdy je ještě nějaká šance, že na ni budu mít hlavu.

A jak si zajistím klid a ticho na těch svých deset minut?

Bohužel v tom není nic originálního ani zvlášť šlechetného. Prostě pustím prostřednímu synovi pohádku. K mému překvapení docela kvalitní – stačí zapnout ČT Déčko.

A pak si sednu ke stolu, otevřu španělštinu a zapnu stopky.

Deset minut.

Ne proto, že bych víc času nutně neměla.

Ale protože už začínám chápat, že při třech malých dětech není nejvzácnější komoditou jen čas.

Je jí i moje kapacita. 🙂