Mama Rafiki

Vaše příběhy mi odhalují cesty, které v mapě nenajdete.

Vašík jako fotbalista

Na místním fotbalovém hřišti jsem s trenéry probírala možnost zapojení Vašíka do týmu.

Všem jsem zdůrazňovala, že Vašík pochází z antifotbalové rodiny. Nikdo fotbal nehraje, nikdo se o něm doma nebaví a nikdo ho nesleduje v televizi. Nezná tedy pravidla a vlastně ani neví, co má na hřišti dělat.

Mně zase všichni vysvětlovali, že na prvních trénincích se fotbal prakticky nehraje. Prý se často ani netrénuje s balónem a všechno probíhá formou her a pohybových aktivit. Dostala jsem číslo na šéftrenéra, který vede Vašíkovu kategorii, a šli jsme koupit tenisky.

Domluvili jsme se s trenérem, že to zkusíme. Po telefonu byl moc milý. Když jsme ale dorazili na hřiště, místo něj tam byla trenérka a právě probíhal fotbalový zápas.

Byl to nějaký přátelák mezi tatínky, trenéry a dětmi o něco staršími než Vašík. Trenérka říkala, že se mladší děti, které měly mít trénink, zapojily do hry, a že může hrát také.

Byla moc hodná a na nikoho netlačila, tak jsem zkusila Vašíka poslat mezi dvacet pobíhajících dětí a dospělých.

Neváhal ani vteřinu a rozběhl se za nimi.

Vašík na fotbalovém hřišti mezi tréninkovými kužely a míčem

Myslela jsem si, že se za minutu vrátí, protože nebude vědět, co má dělat. Jenže on velmi rychle pochopil, že stačí běžet za míčem, a vrátil se až po skončení hry s tím, že má žízeň.

Byla jsem na něj neuvěřitelně pyšná. Svou odvahou a nebojácností mi doslova vypálil rybník. To jsem opravdu nečekala. Dokonce si několikrát kopnul do míče.

Po skončení zápasu následoval jeho první opravdový trénink. Ještě půl hodiny běhal mezi kužely, cvičil a učil se hrou.

Teprve když za námi přišla paní trenérka, vyšlo najevo, že vůbec nevěděla, že je Vašík úplný nováček. Netušila, že to byl jeho první trénink a vlastně úplně první setkání s fotbalem. Moc ho pochválila a dala mu placáka.

Děti člověka opravdu dokážou překvapit svými schopnostmi a dovednostmi.

Jsem zvědavá, jestli bude Vašíka fotbal bavit. Od září má dva tréninky týdně. Ale o to vlastně ani nejde.

Budu ráda, když se zapojí do čehokoliv, co ho bude těšit. Hlavně jsem si dnes uvědomila něco jiného. Že je připravený. Že je odvážný. A že je to úplně bezproblémový chlapeček, který si dokáže poradit i v prostředí, které je pro něj úplně nové.

← Zpět na úvod