Už se nebojím zimy
Dnes se mě manžel ptal, jak zvládneme s dětmi další zimu v Česku.
Minulá zima – a vlastně i ty předchozí – mi dala docela zabrat. Tři malé děti, kočár, sněhule, zima, nekonečné přebalování, počůrané kombinézy a všechno to oblékání a svlékání kolem.
Tenhle článek píšu v létě, kdy děti vyběhnou bosy na zahradu a život je najednou mnohem jednodušší. Takže je dost možné, že za pár měsíců budu svého sebevědomého tónu litovat. 😀 Až zase přijde listopad, tma ve čtyři odpoledne a všechno vypukne nanovo.
Jenže tentokrát cítím posun.
Zjistila jsem totiž, že mě opravdu baví oblečení.
A nemyslím tím sledování trendů, drahé značky nebo luxusní kousky. Vlastně ani neumím přesně popsat, co mě na tom přitahuje. Ale mám ráda kvalitní materiály. Ten pocit, když kluky obléknu do příjemné bavlny. Když se mi podaří najít pohodlné boty. Když máme připravené praktické věci na ven – čepice, nákrčníky, gumové kalhoty do deště nebo teplé vrstvy na zimu.
Samozřejmě začínám u sebe, ale u mě je to trochu jiný příběh. O tom třeba někdy příště.
Každopádně jsem pochopila jednu věc. Pokud svou pozornost zaměřím na oblečení – protože je to moje radost a baví mě vybírat, do čeho obléknu sebe i kluky – nemusím se tolik bát počasí, změn ani cestování.
Možná se nebudu tolik bát ani nemocí.
Budu totiž vědět, že máme prodyšné, pohodlné a teplé oblečení. Že jsme připravení.
Ano, možná je v tom trochu placebo efekt. Ale co už. 😀
A proč to vlastně sdílím?
Ještě před pár lety jsem si tenhle svůj zájem moc nedovolovala. V mém okolí byli většinou lidé, kteří oblečení buď vůbec neřešili, nebo ho brali čistě funkčně. A pak naopak lidé, kteří ho řešili způsobem, který mi byl trochu cizí – příliš okázale, příliš snobsky.
Takže mi trvalo, než jsem si sama před sebou přiznala, že mě to prostě baví.
Že je to moje věc.
A možná má každý z nás takový svůj malý „hack“.
Někdo ho najde v jídle.
„Udělám poctivý vývar a zima se bude zvládat líp.“
„Na výlet vezmu krabičku se zeleninou, ať nám není těžko a zároveň nemáme hlad.“
Někdo ho najde v organizaci, někdo ve sportu, někdo v plánování cest.
Jasně, jako mámy musíme nakonec řešit všechno. Ale některé oblasti nám jdou přirozeněji než jiné. Dělají nám radost. Dodávají nám pocit jistoty a kontroly ve chvílích, kdy je kolem nás chaos.
A tak se letos zimy nebojím.
Vlastně se trochu těším.
Těším se, až si obléknu svůj lehký péřový kabát, vyrazím na brusle a klukům zase připravím všechno, co budou na zimní dobrodružství venku potřebovat.
Možná totiž nejde ani tak o tu zimu.
Možná jde o ten pocit, že jsem na ni tentokrát připravená.